Pročítala jsem si přechvilkou nějaké starší články a hodně jsem se zasmála. HAHAHAHAHAHAHAHAAAA. To snad ani není možné, že jsem ještě tak poměrně dost nedávno psala takové srajdy! :D Nejvíc mě pobavil můj první článek na tomto blogu, kde se objevila zmíňka o Tomáši Klusovi a Jiříku Kučerovském. Že prý "Tomáše Kluse nějak moc neposlouchám, ale ráda jej rozhodně mám." ....AHA!!!

Snažím se teď poslední dobou se všemu smát. Docela dost mě překvapuje, že mi to jde spíš vnitřně. Víte, že na své kamarády působím poslední dobou spíš dost depresivně, ale uvnitř se všemu a všem vysmívám jak jenom to jde, protože kdybych měla teď brát všechno vážně, nebo třeba jenom trošku vážně, tak se asi fakt budu muset oběsit nebo něco podobného. No ale fakt je zajímavé, že vnitřně jsem teda celkem v pohodě, ale na venek působím, jak kdybych sežrala všechen smutek a všechno neštěstí na světě.....říkám si, že asi zase tak v pohodě nejsem, že si to sama jenom namlouvám a to je ten důvod, ale já už nevím. Už ani nevím, jestli se mám dobře nebo ne.

Ve středu budu lítat po tom našem nádherném městečku a budu dobrovolně prodávat takové ty žluté kytky, co jsou symbolem Dne proti rakovině či Květinového dne, který právě tuto středu v Česku bude....docela se těším, že strávím většinu dne venku, nebudu muset trčet osm hodin ve škole, neuvidím všechny ty ksichty na chodbě a ve třídě a bude mi fajn, protože se narozdíl od jiných dnů ve škole určitě najím dřív než v šest večer a pokusím se, aby to co budu jíst nebyla čokoláda. Fakt....za poslední asi tak tři dny jsem snědla už tři čokolády (tz- každý den jednu! FUJ! PRASE! NEŽER! BUDEŠ TLUSTÁ!) .

Doslova a do písemne jsem se zamilovala do Boba Dylana. G É N I U S. Nedovedete si představit v jaké já byla euforii, když jsem na weheartitu narazila na fotku, na které je právě Bob a John. A krom Johna tam je podle mě ještě Paul, ten mladý muž stojící zády k fotografovi popíjící nějakou tekutinu...na 99,9999% to je Paul a určitě tam někde na tom místě, kde ta fotka vznikal byli i Ringo a George. ACH.

Přemýšlím, že bych zítra nešla do školy. Píšeme tři písemky. Matiku chápu, ale to skoro vždycky a pak to dopadne blbě, takže to bych si řekněmě napsala dokonce ráda. Ale chemii nechápu vůbec a nejradši bych ji vůbec nepsala. Já vím, že si ji dřív nebo později napsat budu muset a té pětce se nevyhnu, ale mě se to zítra tak hrozně nechce psát! V posluchárně chemie, kde zítra na chemii jsme, sedím v první lavici,- nepříjemné jak sviňa. No a zeměpis, ten jsem se dokonce "učila", takže ten bych si hrozně ráda napsala. U toho zeměpisu cítím dokonce povinnost si ho napsat zítra, protože to že ho vůbec píšeme zítra je tak trochu mou (a ještě mé spolusedící) zásluhou. Trošku jsme dělaly bordýlek. Celá třída nás miluje! Ne, není to tak horké. Většině je to jedno a nebo sdílí můj rozumný názor, že bychom to stejně jednou psát museli plus, že kdybychom to měli psát až někdy nevím kdy, tak by toho bylo ještě víc. No ale pak se najdou i tací, kteří jsou šíleně nasraní a řeší to ještě dnes v neděli večer na naši uzavřené skupině na facebooku. Jedna má milovaná spolužačka tam napsala dokonce něco ve smyslu "Jo, ale někteří nemají čas na to se učit", ale smazala to, takže jsem ji na to nemohla napsat "No tak hlavně, že zrovna ty máš aspoň čas na to psát si taháky, že :)?",- POOR ME! Měla bych moc moc moc a ještě jednou moc lajků a mé sebevědomí by se na malý okamžik zvýšilo. Ach, to by bylo krásné.

Už po nevímkolikáté si dneska večer do uší pouštím Boba Dylana - Like A Rolling Stone a ma to na mě neskutečně pozitivní dopad! Naposledy na mě takhle pozitivní a míru plný dopad měla Mrs. Robinson od Simona&Garfunkela. Bože, já ty Sixties tak miluju. Zasekla jsem se v nich a už se z nich nikdy nechci vysekat. Chtěla bych tu dobu zažít. Se vším všudy. Všechno zkusit a nekomentovat to potom na sociální síti.

Vždycky, když jsem na blog po delší době přidávala nový článek, odůvodňovala jsem svou neaktivitu tím, že se mi prostě nechtělo, což ale není až taková pravda. Nepsala jsem, protože jsem nechtěla takhle veřejně psát, jak je to všechno úplně v prdeli, jak se mi nic nedaří a jak bych radši nebyla. Já, která si vždycky říkala, že nikdy nebudu říkat takové věci, jako že by tady možná beze mě bylo líp a že můj život nemá smysl nahlas. Za posledních pár měsíců jsem to řekla už nespočetněkrát. Mám se neskutečně blbě. Já vím,- mám rodinu, která mě má ráda a vždycky je ochotná mi pomoct, mám i nějaké ty kamarády, jsem zdravá, moje rodina je zdravá, máme co jíst a co pít, můžeme si dovolit jet na dovolenou, mám možnost se vzdělávat, učit se jazyky a ne jen tak pro nic za nic,- mám totiž narozdíl od mých rodičů v mém věku možnost legálně cestovat a nebo třeba i pracovat v cizině a je toho víc, čeho bych si měla vážit asi víc, než si vážím. Ale když ono je to někdy tak zatraceně těžké, vážit si těchto věcí a zapomínat na ty ostatní problémy,- malichernosti, které jsou pro mě poslední dobou ale tak hrozně těžké, že si fakt říkám, že už to dál nevydržím. A čeho se bojím nejvíc ? Že už nebude líp a že to fakt nezvládnu.

Tak to tady máte bílé na černém. Radši to ani nekomentujte, protože mě bude zase za pár dní líp, ale pak mi bude zase za pár dní na nějakou dobu hůř a takhle se to bude pořád točit dokola. Já vím, to je život...a dělám si ho takový nejspíš sama. Ale proč ??

Foceno iPodem ve fyzice, tudíž prosím omluvte kvalitu. A taky se omlouvám za tu ruku, ale ta fotka je i tak hezká,- podle mě :D. Hlavně to tričko a ten řetízek! Poslední týden moje dva nejoblíbenější kousky ze skříně :DD.

Kdo by to byl kdy řekl, že se dokážu zamiloval i do skupiny dělající převážně covers! Ale když to někdo opravdu umí, tak proč ne ?? Ne jednou se mi stalo, že se mi nějaká předělávka líbila víc než ten nejpůvodnější originál. Walk of the earth to většinou dělají po svém a umí to prostě geniálně. Když to dělají po svém, tak bych to asi neměla tolik srovnávat s originály, ale já si nemůžu pomoct. To jejich pojetí se mi čím dál tím víc častěji líbí víc než originály. Třeba písnička "Somebody that I used to know" od Gotyae se mi v originále vlastně téměř vůbec nelíbí, ale oni to přezpívali tak perfektně, že jsem to musela tak dva dny poslouchat pořád dokola! Druhá věc je, že jsem díky nim právě přišla k chuti na Nirvanu. Nirvanu jsem poslouchala někdy v šesté třídě, ale neměla jsem tehdy ani páru o tom, o čem jsou texty a když jsem v angličtině zmínila písničku "Rape me" a učitel se mě zeptatl, jestli vím, co to znamená a následně mi to oznámil, tak jsem je radši poslouchat přestala. Teď se tomu směju, ale tak víte co se mi tenkrát odehrávalo v mozku, když mi řekl, že to znamená "Znásilni mě" :DD. Hrůza, děs, noční můry :D. Ale to jsem utekla od tématu. Chci říct,- Gianni a Sarah včera či předevčírem v noci natočili cover na Polly od Nirvany. Já tu písničku neznala nebo si to nepamatuju,- a to je to o čem chci psát. Jestli jsem ji někdy slyšela v originále, tak jsem si ji nezafixovala, asi mě neučarovala, ale v podání Gianniho a Sarah naprosto monstrózně. Nejsem schopná ten originál od Nirvany poslouchat. Ale to bude asi tím, že jsem teďkom prostě zaujatá Giannim. Ta písnička je perfektní a nejspíš si ji budu chtít dát do iPodu a jelikož nejsem moc velký milovník iTunes Store, tak si ji asi ve verzi Gianniho a Sarah nekoupím a stáhnu si ji v originále z uložto. Lennost je mocná!

A ještě bych se vás ráda jen tak pro zajímavost zeptala, kolik si myslíte, že má let Gianni a kolik Sarah ? Tipujte, pište...možná se pak i konečně dokopu vám na ty komentáře odepsat O:):DD. Jsem nesmírně zdechlá. Poslední dobou, což chápejte jako celý tento zapeklitý školní rok, jsem zdechlejší než jsem si kdy vůbec byla schopná překvapit, že bych mohla být. Snažím se věřit naši skvělé třídní, že tak na přelomu sexty-septimy se to obrátí a začnu se divit tomu, jak jsem schopná se tvrdě učit apod.....je ale taky možné, že ani ta maturita pro mě nebude dostatečná motivace, jsem prostě strašná! STRAŠNÁ STRAŠNÁ STRAŠNÁ!

Nebuďte tak zdechlí jako já!

A mějte se rádi a zalívejte kytky :DD

Už jsem se tady o nich zmiňovala. Od té doby jsem si je ale zamilovala ještě víc. Hlavně Gianniho a jeho háro :DD. Mimochodem budou ve Vídni. 30. dubna a 30. srpna. I když nejsou bůhvíco a po světě běhají zajímavější umělci, které bych viděla ráda, ráda bych viděla i je (čti Gianniho :D) ----> ten člověk mě úplně okouzlil a úúúplně mě fascinuje! Chci si na něho šáhnout :DD. A chci vidět BeardaGuye se pohybovat a smát. Právem se mu v komentářích na YouTube říká potomek Chucka Norrise :DD.